Pradávné odrůdy nenávratně mizí


Dřív lidé přesně věděli, jak se jmenuje která jabloň, a hlavně na co přesně se její plody hodí. 


Proč je důležité zachovávat tradiční odrůdy a jak se to dělá?

Možná si při výběru ovoce nebo zeleniny rádi vybíráte své nejoblíbenější kousky – zelená kyselá jablka, nebo máslové hrušky. Když si představíte, například kolik druhů jablek znáte z obchodu, dáte dohromady 4, možná i více. Jenže jabloní existuje na 12 000 odrůd. A to se bavíme pouze o jablkách.
Například švestky byly dříve velmi tradičním ovocem. Nyní jsou vytlačeny z trhu asijskými švestkami, a proto už se u nás tolik nepěstují. To má vliv jak na celkovou produkci ovoce, tak na různorodost odrůd. A jakmile se nějaká odrůda přestane pěstovat, hrozí jí nenávratné vymizení. „Tradiční odrůdy postupně mizí i ze zahrádek, a to je škoda. I tohle je přece kulturní dědictví,“ poznamenal jeden farmář pan Zídek.


Jak se tedy odrůdy mohou zachránit?

Musí se sázet. Druhá možnost je pak hluboké zamrazení. „Je důležité odrůdy zachovat a tím i diverzitu. Kdykoli se totiž může stát, že přijde nějaká nová, neznámá choroba a zničí ty druhy, které dnes převažují. Když člověk vsadí na jednu kartu, snadno přijde o všechno. Tomu se tu snažíme předejít,“ dodává pan Zídek.


Historické zajímavosti

Sběratelství a zachovávání odrůd se těší v Čechách dvou set leté tradici. Zakladatelem byl děkan Matěj Rössler z Poděbrad. Vzhledem k tomu, že se pohyboval v církevních kruzích a kláštery historicky pěstovaly ovoce, mohl vyměňovat odrůdy po celé Evropě.

Zajímavé je, že Marie Terezie nařídila vysázet podél cest aleje ovocných stromů a ořechů, aby se vojska, která tudy projížděla, najedla a nedrancovala přilehlé vesnice. Cestář měl na starosti péči o cestu i stromy – aby si přivydělal, jednotlivé stromy „pronajímal“ v okolí těm, kteří si pak ovoce sklízeli. Od konce druhé světové války už se cestáři nezaměstnávali (jejich povolání zaniklo) o aleje nemá kdo pečovat, a tak jich v krajině postupně ubývá.


Trocha naděje na závěr

V Rakousku existuje nezisková organizace Archa Noemova, která staré odrůdy ovocných stromů, ale třeba i rajčat (mají jich na 800 odrůd!) nejen uchovává, ale také distribuuje. „Popíšete jim, v jaké nadmořské výšce máte pozemek, na kterou světovou stranu je orientovaný, jaký typ půdy tam je, a oni vám doporučí několik odrůd, kterým by se tam mělo dařit,“ popisuje pan Zídek „pěstitelství na míru“.

I u nás se však najdou tací, kteří se chtějí zase po letech opět pochutnat na jablku nebo hrušce, které si pamatují z dětství, a chtějí je na zahradě vysadit nejen pro sebe, ale i pro své děti a vnoučata. Pokud jste v pokušení i vy, prozkoumejte stránky www.stareodrudy.cz. A až příště pojedete za babičkou nebo za dědou, dejte si spolu čaj a nechte si vyprávět.

Zpět do stánku
Hlavní město Praha