Pohádka Sýkorka a vodní perly


Autorkou pohádky je Tereza Linhartová.

Informace pro rodiče

Tato pohádka dětem přibližuje dětem proces vývoje žáby z pulce a podporuje pozitivní vztah k ropuchám, slouží jako motivace ke čtení textu s informacemi. Otázky pod textem ověřují porozumění příběhu a zaměřují se i na rozvoj slovní zásoby.

Sýkorka a vodní perly

Hladina rybníka se leskne pod slunečními paprsky, je ticho, vzduch se ani nepohne. Zdá se, že široko daleko se neděje nic zajímavého. Pod hladinou rybníka ale právě začíná veliké dobrodružství.

Na zeleném listu vodní rostliny leží malinkaté černé kuličky, vypadají jako šňůra perel. Skrz průzračnou vodu si toho všimne i Sýkorka, údivem povyskočí a zacvrliká: „To jsem z toho na větvi!“ Je na větvi dokonce dvakrát, protože zrovna odpočívá na větvi plující po vodě. Pomyslí si, že takový perlový náhrdelník by jí moc slušel, ale jedna perla se jí zdá trochu šišatá. Najednou se ta šišatá perla zachvěje, překulí se sem a zase tam a praskne! Místo perly je tu kulička s mrskajícím se ocáskem. „To jsem z toho jelen!“ Vykřikne Sýkorka.

Nevěřícně zavře oči. Když je znovu otevře, už se chvějí další perly, bum prásk, spousta mrskajících se ocásků! Sýkorka se raduje: „Páni to je krása, perly s ocáskem, takové nikdo nemá! To musím říct všem ptačím sousedkám. Snad si ze mě konečně přestanou utahovat a říkat mi prcku, když se s nimi podělím o takovou nádheru!" Sotva pobrala dech, rozletěla se hledat ptačí dámy. Vyprávění o vzácných vodních perlách u nich vzbudily nebývalé nadšení, a tak si za nimi domluvily výpravu na nejbližší volné datum.

Uplynulo několik dní a početné hejno se Sýkorkou v čele míří k rybníku. Celý let si štěbetají o tom, kam budou perly nosit. „Tady, tady jsou,“ švitoří Sýkorka. Ptačí dámy se naklánějí nad hladinou, ale co to? Kde jsou perly? Sýkorka spráskne křídla: „To jsem blázen!“  Místo perel s ocáskem tu jsou podivní tvorové. Mají hlavu, dvě zadní nohy a ocas, plavou si vesele pod vodou, jakoby se nechumelilo. Tvor, který byl ještě nedávno šišatou perlou, připlave k Sýkorce a poulí na ni kulatá očka. Sýkorka se udiveně ptá: „Co jsi zač?“

„Jsem zázračné a vzácné stvoření, které dokáže měnit podobu!“

„Opravdu? A jak se jmenuješ?“

„Zkus hádat! Náš rod je velice významný, dám ti nápovědu:


Ve vodě pod rákosem,                      

my šišaté perličky,

zavrtíme ocasem,

narostou nám nožičky!

V rybníku tam za lesem,

stoupneme si na špičky,  

skočíme na suchou zem,

my jsme přece … 


Když uhodneš moji hádanku, splním ti přání.“

„Jééé, splněné přání by se mi hodilo!“ Sýkorka je jako u vytržení. Ze všeho nejvíc by si přála opravdu dobrou kamarádku na procházky u rybníka. Usilovně se tedy snaží tu podivnou hádanku rozluštit a v duchu si opakuje říkanku.

Ptačí dámy už ale nervózně klapou zobáky. „Sýkoro, ty jsi nemehlo, chtěly jsme perly! Poleťme navštívit paní Kosovou, dokončuje hnízdo a zvala nás přece na kolaudaci.“

Všichni souhlasí, popřejí podivnému stvoření klidnou vodu a jedna ptačí dáma po druhé vzlétne ke korunám stromů. Jen Sýkorka ještě sedí vyjeveně na větvi, zadívá se na zázračného tvora a všimne si, že má opravdu nádherné zářivé oči. Jsou vypouklé a kulaté, černé, zlatě lemované. Dívají se na Sýkorku, jakoby jí viděly až do žaludku.

„To jsem z toho úplně paf! Máš krásné oči.“

„Děkuju, tobě zas sluší ta azurová čepička a jsi moc milá, Sýkorko. Hezky se mi s tebou povídá.“

„Dělej prcku,“ ozve se z korun stromů. 

„Tak já už musím letět.“ Sýkorka se vznese nad hladinu a volá: „Snad se ještě setkáme, přijdu zase za tebou!“

„Počkej, Sýkorko, já už tady nebudu…“

Sýkorka ale neslyší, jen se z výšky otočí a zamává křídlem na rozloučenou. Na návštěvě u Kosů je celá zamyšlená, brzy se rozloučí a letí domů.

Několik následujících dní si láme hlavu nad tou podivnou hádankou a opakuje si říkanku: „Zavrtíme ocasem… skočíme na suchou zem.“  To jsem z toho jelenem!

Zrovna když kartáčovala mech na pohovce, někdo zaťukal. „U všech mloků, kdo to může být?“ Byl to pošťák, starý pan Holub. Předal Sýkorce pozvánku na křtiny u rybníka, paní Kosové se totiž vyklubala ptáčata. Sýkorce se sice moc nechtělo, ale hned ji napadlo, že u rybníka nejdřív navštíví to zázračné stvoření a třeba dostane další nápovědu. Vydala se tedy na cestu.

U rybníka usedne na větev, mžourá do vody, ale nikde nikdo. Jen velký kapr líně plave kolem rákosu. „Jsi to ty?“ Kapr mlčí.

Sýkorka ještě chvíli čeká, ale pak už musí vyrazit na křtiny. Paní Kosová všechny srdečně vítá a je celá nedočkavá. Ptáčata se všem líbí, obdivují, jak pěkně už jsou opeřená a křídla prý mají po mamince. Sýkorka byla ráda, když ty radovánky konečně skončily. Sluníčko už se klonilo k obzoru a hosté společně odcházeli podél břehu rybníka.

„Fuj,“ vykřikne najednou paní Špačková a zakryje si oči křídlem. Na kameni sedí veliká ropucha. „Nezacláněj, ošklivko!“

Sýkorka leknutím otevře zobák, ale v tom si všimne krásných zlatě zářících očí a z plna hrdla zazpívá: „To jsi ty! Už vím:

Neposedné perličky, narostou nám nožičky, stoupneme si na špičky… To jsou přece žabičky!!!

Nejdřív vajíčko, potom pulec a nakonec žába, tralalá! Tak ráda tě vidím, to jsem z toho celá naměkko“. 

Pohladí žábu křídlem a žába se usměje od ucha k uchu. „Bála jsem se, že mě nepoznáš. Taky tě ráda vidím, kamarádko.“ Její slova Sýkorku zahřejí u srdce a najednou si uvědomí, že jí žába splnila přání. A od té doby se každé odpoledne u rybníka prochází malá švitořivá Sýkorka s azurovou čepičkou a vedle ní žába s krásnýma zlatýma očima.

Otázky k pohádce:

1. Jak se z vajíčka vyvine ropucha? 

2. Splnila ropucha Sýkorce přání? Co si Sýkorka přála? 

3. Jak Sýkorka vyjadřovala údiv? Byla překvapená čtyřikrát a pokaždé to řekla jinak. Větu začala slovy: „To jsem...“ Jak to bylo dál? Jak větu dokončila?

                 To jsem z toho na větvi

                To jsem z toho jelen

                To jsem blázen

                To jsem z toho úplně paf

4. Jak jinak ještě můžeme vyjádřit překvapení? 

5. Žába se v pohádce usmála od ucha k uchu. Má žába uši? Pokud je nemá, můžeme říct, že se usmála od ucha k uchu? A má tedy žáby uši? 

6. Patří sýkorky mezi ptáky, kteří od nás odlétají na zimu do teplých krajin? 

Připravte sýkorkám i jiným ptáčkům na zahradě krmítko, potěší je například slunečnicová semínka.

Nakresli ilustraci k pohádce, vyfoť svůj obrázek a pošli do soutěže.

Přejít do fotosoutěže
Zpět do stánku
Hlavní město Praha