Pohádka o včele Věře - 2. kapitola


napsala Ladislava Whitcroft

2. kapitola: Včela Věra a víla Vilemína

Věra dnes vstala ještě dříve než ostatní včely, aby všem ukázala, jak je moc pilná. Byla pevně rozhodnutá nasbírat co nejvíce nektaru a vůbec si nevšímat žádných skřítků, i kdyby skákali třeba po nose. Rozhodně nestála o to, aby jí nejstarší včela zakázala létat do pohádkového lesa.

Celé dopoledne to šlo jak na drátku. Věra bzučela od jedné kytky ke druhé, rychle posbírala nektar a odbzučela s ním do úlu. Před úlem čekala mladší včelka, které Věra sosákem předala náklad nektaru. Mladší včelka nelenila a odnesla nektar do úlu, kde už na něj netrpělivě čekaly další včely. Přitom Věru moc chválila:

„To je ale hezký náklad nektaru, jen tak dál. Hned ho odnesu dovnitř, aby z něj mohly včely kuchařky uvařit med. Matka královna z tebe bude mít radost.“

Věra vesele mávala křídly. Byla dnes nejpilnější ze všech včel. Dokonce si říkala, že by mohla dostat medaili za pilnost a už se viděla, jak o ní v pohádkových novinách píší jako o nejpilnější včele.

Odpoledne Věra zaletěla na pohádkovou louku, kde rostly její oblíbené zvonky. Uprostřed louky zahlédla nějaký barevný obláček: „Bzzzz, to je ale krása, není to nějaká nová kytička?“ bzíkla překvapeně a už si to bzučela směrem k obláčku.

Jak tak letěla blíž, obláček se pomalu měnil. Nejdřív zahlédla kousek barevné sukýnky, potom zlatavé vlasy…Už víte, kdo to na louce byl? No ano, byla to víla Vilemína! Tancovala tak krásně, že to vypadalo, jako by se vznášel obláček.

„Vilemíno, ty tak krásně tancuješ,“ vzdychla okouzleně Věra.

„Děkuji za pochvalu, Věro,“ uklonila se lehce Vilemína, „ty jsi taky skvělá tanečnice. Vždycky když ostatním včelám ukazuješ, kde jsou pěkné kytky, tak u toho tancuješ nejlíp z celého úlu.“

Věru taková chvála moc potěšila obzvlášť od víly Vilemíny.

„Co kdybychom si spolu zatancovaly,“ navrhla Vilemína, „zvonek by nám k tomu hezky zahrál.“

„Já ti nevím, Vilemíno“, vzdychla Věra, „včera jsem se zdržela s Vítkem a dostala jsem za to v úle pěkně vybzučeno. U nás se říká: Nektar rychle posbíráme, o nic víc se nestaráme.“

„Ale no tak, Věro, já vím, že jsi pilná včela, ale tancování, to přece není žádné zdržování.“

„Na tom něco je,“ povídá Věra, „každá včela ví, že tancování je moc důležité. To není jako dělat skopičiny s Vítkem.“

A tak se Věra ráda nechala přesvědčit. Za chvíli už s Vilemínou tancovala od kytky ke kytce a pak taky na kytkách a pod kytkami, a dokonce i v kytkách. Tancovaly na špičkách jako baletky v divadle, pak se zas chytly kolem pasu a točily se dokola a moc se u toho smály…Zvonky jim k tomu zvonily ty nejhezčí melodie. Za chvíli se seběhla na louku i broučí kapela, brouci troubili na stvol od pampelišky, luční kobylka vytáhla housličky. Byla to taková krása, že ani ptáčkové neodolali a přišli zapípat pár melodií. Nakonec přihopkala i veverka a hned začala tlouct oříšky do rytmu. Na chvíli se přidal k tancování i medvěd, ale palouček se při jeho skákání tak otřásal, že ho veverka přemluvila, aby místo poskakování jen bručel do rytmu:„Brum brum, brum bum bum.“

Jak tak všichni tancovali, hráli, smáli se a bručeli, tak si nikdo nevšiml, že sluníčko se už chystalo jít spát. Když už byla skoro tma, Věra se konečně zastavila a poplašeně vybzíkla:

„Kamarádi, to už je hodin. Já dneska chtěla být ta nejpilnější a nejposlušnější včelka!“

Všichni ji hned začali utěšovat, ale Věra je neposlouchala a rychle letěla do úlu.

Před úlem už čekaly rozzlobené včely a Věra dostala ještě víc vybzučíno než včera.

„Ale já dnes tancovala s Vilemínou. Tancování je přece nejdůležitější hned po sbírání nektaru,“ vzlykala Věra omluvu.

„Tancování ano, ale jen to, kterým si říkáme, kde jsou pěkné louky. Ty sis hopkala jen tak nazdařbůh. A zase za to může pohádkový les. Jestli se to bude opakovat, tak ti ho vážně zakážu,“ zpražila Věru nejstarší včela.

A tak Věrka sklopila křídla a smutně se stáhla se do úlu.


Otázky a aktivity:


Věra předává sosákem náklad nektaru včele, která čeká před úlem. Ta ho odnese do úlu, kde z nektaru ostatní včely postupně vyrobí med. Sladký med včely nakonec uloží do pláství. To je, co?

Co kdybyste si zkusili s kamarády nebo rodiči zahrát na pilné včelky.

Co si myslíš o tom, že nejstarší včela vynadala včele Věře za to, že si tancovala jen tak pro radost? Myslíš, že měla pravdu? Proč?

Nakresli ilustraci ke kapitole pohádky, vyfoť svůj obrázek a pošli do soutěže.

Přejít do fotosoutěže
Zpět do stánku
Hlavní město Praha