Hopík na cestách


Autorkou pohádky je Ladislava Whitcroft.

Hopík na cestách

Bylo jednou jedno hračkářství. Stálo kousek od Stromovky a jak to tak v hračkářstvích bývá, i tady bydlely všechny možné hračky. Věřte nebo nevěřte, jednou v noci se tyhle hračky vzbudily a začaly si hrát. Dřevěné kostky postavily parádní mosty, plyšáci se vozili v kočárku a vláček svištěl po kolejích. 

Když byly hračky v nejlepším, seskočil z poličky míč Hopík. Skákal sem a tam a u toho si zpíval: 

„Já jsem krásný míč.

 Já chci skákat výš a výš. 

Já chci skákat sem a tam. 

Skákání já moc rád mám.” 

Hopík skočil na most postavený z dřevěných kostek a bum, celý ho zbořil. To vám byla rána. Potom Hopík skočil na koleje, po kterých jel vláček. Ten z toho leknutí málem vykolejil. Za chvíli bylo hračkářství vzhůru nohama.

 „Okamžitě přestaň, nebo nám zboříš všechny mosty,” křičely dřevěné kostky.

„Skákání na trať jedoucího vlaku je zakázáno!” rozčiloval se vláček.

Hopík z toho byl smutný. Už si nezpíval veselou písničku, jeho písnička teď byla dočista smutná : 

„Já chci skákat výš a výš, 

protože jsem míč. 

Půjdu radši odtud pryč.”

A tak milý Hopík vyskočil ven na silnici. Panečku, tam se mu to skákalo. Jenže se zapomněl rozhlédnout a skočil rovnou pod kolo auta. Co vám budu povídat. Řidič Vráťa málem nestihl zabrzdit! Skákání před kola aut prostě není dobrý nápad. To rozhodně nikdy nezkoušejte. Vráťa nejdřív Hopíkovi pěkně vynadal, pak ho popadl a hodil do velkého parku. 

Hopík se ocitl na trávníku ve Stromovce, přímo pod velkým dubem. Tedy ne že by se mu nelíbily všechny ty stromy. Tolik nádhery Hopík ještě neviděl. Jenže na měkké trávě vůbec nešlo skákat!  A tak tu Hopík ležel a zpíval si moc smutnou písničku:

 „Já jsem smutný míč. 

Chtěl jsem skákat výš a výš. 

Teď mi nejde vůbec nic.” 

„To je ale smutná písnička. Jak bych jen mohl Hopíkovi pomoci?” přemýšlely stromy. A protože stromy ve Stromovce nejsou jen krásné, ale také moudré, brzy to vymyslely. Velký dub poprosil o pomoc vítr, který se mu proháněl ve větvích.  A co myslíte, že se stalo?

No ano, vítr do Hopíka pořádně zafoukal: Fúúúúúúú. 

Hopík se začal kutálet, až se dokutálel ke kopci. Tam do něj vítr naposledy fouknul. Hopík udělal fííííííííí a už svištěl z kopce jako o život. Nakonec prosvištěl dírou v plotě a zastavil se až na hřišti. 

Ráno si přišly na hřiště hrát děti.

„Podívej, to je krásný míč!” řekla holčička Petra mamince.

Pak tahle Petra zvedla Hopíka ze země a začala s ním házet o zem. Hopík se odrazil od země a vyskočil výš a pak ještě výš. To vám byla švanda.  

A tak Hopík zůstal bydlet na hřišti, kde mohl s dětmi skákat celé dny. Kdybyste šli někdy kolem, určitě ho poznáte. Vesele si skáče sem a tam a občas se honí s ostatními míči po pískovišti. Hopík nikdy nezapomněl, jak mu stromy pomohly. V noci si s nimi povídá, předvádí jim skákací akrobacii a k tomu jim zpívá tuhle veselou písničku: 

„Já jsem šťastný míč,

 skáču výš a výš.

 Skáču sem a skáču tam, 

páni já se ale mám!”

Otázky

  1. Pamatuješ si, do jakého parku se Hopík zakutálel? 

  2. A se kterým stromem si povídal? Až příště půjdeš do Stromovky na procházku, zkus ho najít.

  3. Co na tomhle stromě roste?

Nakresli ilustraci k básničce, vyfoť svůj obrázek a pošli do soutěže.


Přejít do fotosoutěže
Zpět do stánku
Hlavní město Praha